Duše, jež připravené jsou, nemusí už zůstávat v obavách za tou oponou.

Vyjděte na světlo světa a nechejte se vést, vy přeci znáte, tu cestu vaši, oprašte vše, co vás tlačí, ať čistá Síla proudit k vám může a jiným od bolestí napomůže.

Sáhněte do hloubek temných vod a rozpusťte nánosy co vás svírají a na dno stále tahají. Volá vás Síla, co znáte Její tón, potřebuje již ve vás tu jiskru zažehnout.

Nezůstávejte v utajení stát, je totiž čas tak akorát. Svět se teď mění, stará energie jde spát, otvírá se portál a lidé se začnou ptát.

Na otázky, které je tíží, když cítí volání, Duše je pohání ať ke Světlu jdou blíž. Nechť svoji cestu objeví a vystoupí z toho sevření, kdy jejich Duše churaví a dusí se v touhách, které nepochopené jsou, proto je mnoho z vás stále za tou oponou.

Pokora v srdcích je hlavní klíč, co zámek odemče a dovolí Síle vejít do prostoru posvátného, vírou a nadějí  žehnaného a bezednou láskou léčeného. Přijměte co přichází k vám a nesuďte jiné, neb neznáte jejich Božský plán.

Zde motlitba stojí, naplňte se její silou a dále se nesužujte svoji vinou. Já mluvím k vám skrze tělo její, neb ona zde jen v tichu stojí. Přes všechna volání otevřela se již Síle, a proto mohu konat ve velkolepém díle.

Zde slova má do srdcí k vám proudí a změny v buněčných strukturách se dějí. Opakuj tiše ta slova má, brána se v tobě postupně otvírá.

Já bytost posvátná před Tebou Sílo poklekám a vracím se zpět z těch dlouhých cest poznání, co od Tvé podstaty mě odklání. 

Já již cítím v srdci svém, že nastal čas být v propojení posvátném, kdy naslouchám já tónům jemným co vibrují tělem mým a přenastavují v něm staré vzorce co bránily mi jít.

Já vím, že chtěl sem se na staletí oddělit. Nyní je čas, vrátit se zpět, já již cítím potřebu přestat dovádět.

Buď vůle Tvá i v srdci mém, chci zpět být v tom prostoru nyní pro mě neznámém. Dej mi Sílu se k tomu přiblížit, vím, že mi zde nemůže nic ublížit. Můj hřích ve všech konáních ať Síla prostoupí a vina z mého srdce odstoupí.